Rozšírenie
2. 11. 2007
Geografické rozšírení
Je možné, že se ze Severní Ameriky rozšířili po pevnině. Poté, co se bloky oddělily, vyvíjely se skupiny koní v různých oblastech současně. Austrálie se oddělila mnohem dříve, proto zde neexistovali koně. Byli sem přivezeni v 18. St.
Nejvíce rodů Equus žilo v Evropě a v Asii.
Existuje také názor, že se různé typy rozšířily a křížily v době, kdy člověk ještě do vývoje koní nezasáhl.
Kočovné kmeny ve střední Asii cestavaly se svou zvěří, tím dopomohly rozšíření koní i do jiných oblastí.
V 16. Století připluli španělští dobyvatelé do Ameriky, čímž pomohli koním opět osídlit Severní Ameriku.
Nyní se stáda divokých koní pohybují v oblastech Afriky (Namibie, JAR, Mosambik, Tanzanie, Keňa, Somálsko, Etiopie) a Asie (Sýrie, Irák, Irán, Pákistán, Afghanistán, Uzbekistán, Turkmenistán, Tadžikistán, západní Čína, Mongolsko). Z těchto divokých koní je nejznámější kůň převalského žijící v Mongolsku.
Charakteristika prirozeného ekosystému
Nejvýznamnější zemí, v niž žijí stáda divokých koní, je nejspíše Mongolsko. Žije zde Kůň Převalského neboli kertag. V asijských stepích ho v roce 1879 objevil ruský cestovatel Przevalskyj. O dva roky později jej popsal přírodovědec Poljakov. Kůň je poměrně malý, s velkou hlavou. V létě má světlehnědou srst, která je v zimě hustá a dlouhá. Zdržuje se ve stepích. Podnebí v této oblasti charakterizují velmi horká léta a dlouhé studené zimy s ledovými větry ze severu. Stepi byly kdysi obydleny velkými stády býložravců – osly a sajgami, ale ta lovci vyhubily. Dnes jsou ve stepi nejběžnějšími zvířaty hlodavci, ale také antilopy, jeleni, maral, orel stepní, kulan (vzácný lichokopytník z poddruhů asijského osla). Je tu suché stepní rostlinstvo, především traviny – kavyl.
Je možné, že se ze Severní Ameriky rozšířili po pevnině. Poté, co se bloky oddělily, vyvíjely se skupiny koní v různých oblastech současně. Austrálie se oddělila mnohem dříve, proto zde neexistovali koně. Byli sem přivezeni v 18. St.
Nejvíce rodů Equus žilo v Evropě a v Asii.
Existuje také názor, že se různé typy rozšířily a křížily v době, kdy člověk ještě do vývoje koní nezasáhl.
Kočovné kmeny ve střední Asii cestavaly se svou zvěří, tím dopomohly rozšíření koní i do jiných oblastí.
V 16. Století připluli španělští dobyvatelé do Ameriky, čímž pomohli koním opět osídlit Severní Ameriku.
Nyní se stáda divokých koní pohybují v oblastech Afriky (Namibie, JAR, Mosambik, Tanzanie, Keňa, Somálsko, Etiopie) a Asie (Sýrie, Irák, Irán, Pákistán, Afghanistán, Uzbekistán, Turkmenistán, Tadžikistán, západní Čína, Mongolsko). Z těchto divokých koní je nejznámější kůň převalského žijící v Mongolsku.
Charakteristika prirozeného ekosystému
Nejvýznamnější zemí, v niž žijí stáda divokých koní, je nejspíše Mongolsko. Žije zde Kůň Převalského neboli kertag. V asijských stepích ho v roce 1879 objevil ruský cestovatel Przevalskyj. O dva roky později jej popsal přírodovědec Poljakov. Kůň je poměrně malý, s velkou hlavou. V létě má světlehnědou srst, která je v zimě hustá a dlouhá. Zdržuje se ve stepích. Podnebí v této oblasti charakterizují velmi horká léta a dlouhé studené zimy s ledovými větry ze severu. Stepi byly kdysi obydleny velkými stády býložravců – osly a sajgami, ale ta lovci vyhubily. Dnes jsou ve stepi nejběžnějšími zvířaty hlodavci, ale také antilopy, jeleni, maral, orel stepní, kulan (vzácný lichokopytník z poddruhů asijského osla). Je tu suché stepní rostlinstvo, především traviny – kavyl.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář